OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bez jakékoli slávy a propagace se s oficiálním datem 26.11.2002 objevilo na hard&heavy trhu další album losangeleské kapely SYSTEM OF A DOWN. Tahle mimo-řadová deska s vyzývavým názvem STEAL THIS ALBUM sice ukradla svůj titul jedné ostřejší americké rapové dvojici (THE COUT), jinak se ale projevuje velmi skromně a jen tak mimochodem, vypadá jako právě vypálené pirátské cédéčko. Hudebně je ovšem nadupaná od shora až dolů. Počet skadeb se oproti původním plánům dvanáct až sedmnáct tracků nakonec (zaplaťbůhzato!) ustálil na šestnácti peckách, které dohromady dávají tři čtvrtě hodiny výborné hudby. Nenechte se poplést hlavy některými hudebními anoncemi na tuhle desku – nejde totiž jen o „zbytky“ z loňské Toxicity. Je tu třeba dosud jen živě hraná odpalovačka (CHIC´N´STU), stará Malakianova akustická ROULETTE z doby, kdy ještě SOAD neměli žádné smlouvy a nebo již dříve vydaná STREAMLINE (soundtrack k akčnímu fantasy horroru THE SCORPION KING). Přesto a nebo právě proto, že jde o neřadové album, obvyklý žánrový mix SYSTEM OF A DOWN je nejen pestrý, ale ještě pestřejší a dosud možná vůbec nejpestřejší :-)) , určitě ale ne přeplácaný!
Všechno to začíná pěkně od podlahy, nebo vlastně spíš od prázdné ledničky: vtipný kousek, který – jak už to bývá u SOAD zvykem – se do něčeho strefuje a tentokrát střílí do oblbující reklamy. Rozhodně vás zaujme hudebně „Nejbarevnější“ I-E-A-I-A-I-O – takový Vatikán = album na albu, střídání hudebních linek je stejně rychlé jako zpěv větrné smrště jménem Serj Tankian a nadchnout by vás mohla sotva minutová hardcorová skoro-říkanka s názvem 36.
Jednoznačným adeptem na hit ve stylu CHOP SUEY! je sedmička MR.JACK – dostatečně drsná i dostatečně pohodově melodická a mimo jiné dává poměrně velký prostor druhému vokálu kytaristy Darona Malakiana. Z plna hrdla si zařvat a zanadávat můžete u dvanácté skladby – stoprocentně největšího nářezu alba, protože „I need to fuck the sys, you need to fuck the sys and we all need to FUCK THE SYSTEM !!!“ Tradičně nechybí ani politické výpovědi (hlavně v BOOM, kterou SOAD kromě nahrávání pro TOXICITY ještě údajně nikdy veřejně nepředvedli) a nezapomnělo se ani na vážná zamyšlení, třeba nad hledáním cesty k sama sobě (INNERVISION). I tentokrát je ostrý sound občas obohacen o orientální rytmy, takže navzdory převládajícím řízným kytarám máte chvilkama chuť se začít kroutit jako břišní tanečnice. Ze všeho přece jen trochu vybočuje již zmíněna sladcebolavá akustická ROULETTE, kde je opět dobře slyšet zpívajícího Darona; byla by ale škoda tenhle skoro osm let starý kousek vynechat...
Co na závěr? Že to není nic nového? Ani nemělo být! STEAL THIS ALBUM rozhodně není jen deska, která by měla zaplácnout díru mezi veleúspěšnou TOXICITY z roku 2001 a dalším řadovým projektem připravovaným (asi?) až na rok 2004. Je to spíš milý dárek kapely svým fanouškům a hlavně slušná dávka skvělé muziky, která vám může urvat hlavu i srdce nebo, chcete-li, tělo i duši.
Daron Malakian
- kytara, vedlejší vokály
Serj Tankian
- vokály, klávesy, samply
Shavo Odadjian
- basa
John Dolmayan
- bicí
1. Chic N' Stu
2. Inner Vision
3. Bubbles
4. Boom!
5. Nuguns
6. A.D.D
7. Mr. Jack
8. I-E-A-I-A-I-O
9. 36
10. Pictures
11. Highway Song
12. Fuck The System
13. Ego Brain
14. Thetawaves
15. Roulette
16. Streamline
Hypnotize (2005)
Mezmerize (2005)
Steal This Album (2002)
Toxicity (2001)
System of A Down (1998)
Vydáno: 2002
Vydavatel: American Recordings / Columbia Records
Produkce: Rick Rubin a Daron Malakian
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.